Postřehy Pavla Seidla

Aktuální postřehy k dění kolem nás.

Postřehy Pavla Seidla - prosinec 2014

Ach ten zoubek – „Hned se vám podíváme, otče Pavle, na ty vaše zoubečky“, tak mne často vítá lékařka, která si vzala do péče můj chrup. Během prohlídky slýchávám, jak se paní doktorka s velkou něžností vyjadřuje o zoubku, který potřebuje trochu ošetřit, aby mi dal pokoj.J V jakém kontrastu s komunikací mé lékařky bylo pojmosloví pana doktora, který mi v září na stomatologii v pardubické nemocnici trhal zuby zvané „moudráky“! Během chirurgického zákroku jsem vyslechl tolik sprostých nadávek na adresu mých „osmiček“, že by se za ně nemusel stydět ani náš pan prezident… J

Postřehy Pavla Seidla - listopad 2014

Prezident a vulgarismy - Nedávno se postaral o pořádný rozruch svojí vulgaritou prezident Miloš Zeman v rozhlasovém pořadu Hovory z Lán. Mně to nedalo a v úterý 4.11.2014 jsem napsal panu Janu Pokornému z Českého rozhlasu, který v neděli 2.11.2014 moderoval výše uvedený pořad, tento mail:

Postřehy Pavla Seidla - říjen 2014

Občas potřebujeme být za blázny - Ti, kteří kráčí nevyšlapanou nebo jen nezvyklou cestou, bývají považováni za blázny. Když jsem se ve svých dvaceti letech rozhodl stát knězem, mnozí mi to v dobrém rozmlouvali. Jedni kvůli těžké době, druzí proto, že ve společnosti nebudu nic znamenat, další poukazovali na moje zadrhávání v řeči...

Postřehy Pavla Seidla - září 2014

Komunální volby – po čtyřech letech se opět blíží doba klání jednotlivých politických stran, hnutí a seskupení o křesla v místním zastupitelstvu. Nejsem od toho, abych druhým dával rady. Pokud ale někoho zajímá, jak se stavím  k nastávajícím volbám a co pro mne znamenají, potom dodávám:

Postřehy Pavla Seidla - srpen 2014

Čarodějka nebo čarodějnice?  – „Jó, příroda je, kamaráde, mocná čarodějka.“, prohlásil jeden můj známý, když si očividně užíval naši procházku nádhernou scenérií zámeckého parku v Chlumci, aby vzápětí suše dodal: „Zatímco moje žena je již pouhá čarodějnice“. :)

Postřehy Pavla Seidla - červenec 2014

Naděje -  Náš lidský život se skládá z úsměvů i zármutku, z vítězství i porážek, ze zisků i ztrát. Každý den přinese něco z toho a něco z onoho. Musíme se naučit dívat na život jako na celek, a ne ho rozpitvávat na jednotlivosti, na dobré a špatné zkušenosti.

Postřehy Pavla Seidla - květen 2014

Máte kliku – První neděli v dubnu jsem v Mlékosrbech, kde jsem měl od 11.00 h. pravidelnou bohoslužbu, vzal při vstupu do sakristie kostela za kliku dveří, a hle, klika mi zůstala v ruce. Nejspíš povolila a vypadla matka z druhé strany... Mezitím mne před sakristií pozoroval překvapený pan kostelník Novák, a kolemjdoucí pan JUDr.Miloslav Výborný jen lakonicky poznamenal: „Pane faráři, máte zkrátka kliku“. A opravdu! Mám kliku! – Nejen tu ode dveří.☺ Tím výrokem se trefil pan soudce do černého, protože v životě mám stále kliku na dobré lidi. Díky Bohu za ně!

Postřehy Pavla Seidla - duben 2014

Buď člověkem – Nedávno jsem byl ve Slaném navštívit svého bývalého profesora z fakulty, ke kterému jsem jako student chodil na hodiny. Učil mne poznávat hodnoty důležitých děl výtvarného umění a rozpoznávat ducha jednotlivých českých i světových mistrů. Jeho maminka, Marie Vořechová – Vejvodová, byla akademickou malířkou a ilustrátorkou (nar.21.12.1889 v Březnici u Zlína, zemřela 18.2.1974 v Praze). Ctibor sám také něco málo namaloval, ale především byl myslitelem a filozofem. Hodiny u tohoto pana profesora byly pro mne velmi poučné. Pomohly mi lépe se orientovat v umění, kterým většinou katolické kostely oplývají. Vážil jsem si jeho pohledu na život, který se pevně opíral o hodnoty humanismu a služby člověku. Pan profesor se na důchod odebral na chalupu do Nového Boru a po smrti své manželky žije (ve svých 94 letech) u dcery. Naše setkání (v úterý 1.4.2014) bylo naplněno příjemným rozhovorem. Byl jsem mile překvapen, že i v tomto vysokém věku má živý zájem o umění, kulturu i o vnitřní hodnoty. Při loučení jsem se ho ptal, má-li nějaké doporučení pro můj život - život kněze. Řekl jen: „Co já Ti mám radit, víš, jak je to s mojí vírou, ale buď pro druhé dobrým člověkem a potom uvidíš.“

Postřehy Pavla Seidla - březen 2014

Poslední vrchol – Španělský snímek La Ultima Cima ukazuje typ kněze, o kterém zpočátku nikdo nemluví: kněze, který slouží Bohu tím, že slouží druhým. Pablo Domínguez Prieto – člověk překypující radostí a velkou zálibou v horolezectví tušil, že zemře mladý a přál si, aby to bylo v horách. Odevzdal svůj život Bohu a Bůh přijal jeho nabídku. Ve 42 letech umírá při sestupu španělské hory Moncayo. Pablo byl znám a milován velkým počtem osob, které o tom svědčí po jeho smrti. Teprve po jeho smrti totiž mnohým dochází, jakou byl osobností. Byl nejen vzdělaným knězem a děkanem fakulty, ale také radostným člověkem, který nemoralizoval, nepovyšoval se nad druhé, dokázal si všimnout potřebných v nouzi. Veškeré své finanční příjmy v tichosti a nenápadně rozdával chudým. Nebyl ani žádným populistou či křesťanskou celebritou. Věřím, že tento film má co říci nejen věřícím, ale také těm, kteří zrovna nemají dobrou zkušenost s katolickou církví a s některými kněžími.

Postřehy Pavla Seidla - únor 2014

Moudrost ze středověku – Tomáš Akvinský (1225 – 1274), kněz a dominikán, byl nejen velký teolog a filosof středověku, ale také hluboký a pokorný člověk. Jednou na něho spolubratři v klášteře volali: „Tomáši, pojď se podívat. Venku je létající vůl.“ Tomáš se šel opravdu podívat z okna, ale nic neviděl. Sklidil za to od spolubratří bouřlivý smích. Tomáš jim jen s klidem odpověděl: „Spíše věřím, že vůl může létat, než by mně bratr zalhal.“

Syndikovat obsah