Promluvy a články

Promluvy, články a reakce na aktuální dění.

Sv. Alois na farní zahradě

Sv. Alois na farní zahradě  - V listopadu byla umístěna na zahradě u děkanství v Chlumci nad Cidlinou socha sv. Aloise, který drží v náručí nemocného ubožáka, od akademického sochaře Františka Bartoše (1911 – 1981).

Padající fasáda z děkanského kostela

Nedávno jsem byl příslušníky Městské policie v Chlumci nad Cidlinou upozorněn na padající omítku z věže děkanského kostela sv.Voršily. Dobře si uvědomuji, že je to velmi nepříjemné a nebezpečné pro lidi, kteří u kostela parkují nebo procházejí po chodníku.

Radost z úspěšných oprav ve Staré Vodě

Vloni na podzim, v sobotu 16. listopadu, došlo po skončení rozsáhlých oprav k požehnání kostela sv. Václava a dřevěné zvonice ve Staré Vodě. Po církevních obřadech došlo k příjemnému posezení a k oslavám v budově bývalé školy. Dovolte mi, abych se o této důležité akci zmínil.

Kouzlo a síla charakteru

První týdny a měsíce nového roku máme za sebou. Pro každého se asi vyvíjí trochu jinak. Jisté je, že se lidé budou nadále rodit a budou umírat. Budou majetní a budou lidé v nouzi. Budou mezi námi pracovití a budou lajdáci. Budou poctiví a budou podrazáci. Budou lidé stateční a budou zbabělci. Budou hrdinové všedního dne a budou nevýrazní lidé. Budeme potkávat sympaťáky s ryzími úmysly a současně budeme donuceni jednat se zákeřnými lidmi. Na mnohé události nebudeme mít skoro žádný vliv. Budeme jakousi lodičkou, která popluje časoprostorem planety Země a bude odolávat občasným bouřím, které se odehrají v lidské společnosti.

Mám radost!

Milý čtenáři, asi se spolu shodneme, že život bez radosti je pro člověka krutým vězením. Jsou chvíle, kdy se spontánně radujeme z přirozeného dobra, které nám život přináší, ale sami dobře víme, že nám tyto přirozené hodnoty někdy nestačí. Potřebujeme totiž také vnitřní neboli duchovní radost. 

Vánoční zastavení

        Nadcházející vánoční svátky jsou dobou obdarování a vzájemného sblížení. Mají své kouzlo a šťastný je ten, kdo ho objeví. Přiznám se, že psát o Vánocích je pro mne asi jako když cestuji neznámou krajinou a musím se stále dívat do mapy, abych nezabloudil. Možná vám to bude připadat směšné, ale to co je příliš známé z pohledu světa, tak z úhlu ducha se jeví jinak. Narození každého člověka je ve skutečnosti obrovským zázrakem, který se nejednou přehlíží. Naše smysly vnímají tělíčko, úsměv a pláč nového člověka, ale

Na slovíčko s komentátorem Janem Jandourkem

Každý den se na nás hrne množství různých informací, z nichž některé si zcela jistě pro svou důležitost zaslouží komentář. Přiznávám, že nemusím sledovat v televizi seriálové pořady, ale rád věnuji pozornost „Událostem a komentářům“. Jsem přesvědčen, že nestačí jen něco vyslechnout či spatřit, ale měl bych dané informaci také dobře porozumět. A od toho jsou tu odborníci a komentátoři různých událostí. Jedním z nich je také Jan Jandourek, se kterým jsem před léty studoval teologii. Oslovil jsem ho a položil jsem mu několik otázek. Věřím, že jeho odpovědi vás nebudou nudit. Ještě mi dovolte, abych v krátkosti Jana Jandourka představil.

Mohu být vlídný?!

Milý čtenáři, nepochybuji, že máš také rád typ člověka, který se dokáže v pravou chvíli usmát, nedělá nikomu zbytečné potíže, nevyčítá druhým jejich chyby, umí si všimnout potřeb bližního, má smysl pro humor. Mluvou dneška je to takový „pohodář“. A protože ten je vždycky v kurzu, nebude od věci se s ním blíže seznámit.

Syndikovat obsah