Postřehy Pavla Seidla - Červenec 2010

Úmrtí významných osobností z kulturního světa: V poslední době to byl režisér, scenárista a herec Ladislav Smoljak, zpěvák Petr Muk a herec Vladimír Dlouhý. Zakladatel Divadla Járy Cimrmana Ladislav Smoljak bude pro mne ikonou svérázného, ale kouzelného českého humoru a nadhledu na různé společenské, politické i životní události. Přiznám se, že mne osobně postava fiktivního génia Járy Cimrmana zase tak nezaujala. Pro mne je Ladislav Smoljak nesmrtelným pro úžasné filmy Jáchyme, hoď ho do stroje! Marečku, podejte mi pero! Na samotě u lesa a Vrchní, prchni!

Šampionát v kopané v Jižní Africe (11.6. – 11.7.) – asi víc, než vlastní fotbal, diváky a především posluchače zaměstnávalo bzučení vuvuzely. Tato trubka, vydávající zvuk jako sršní hnízdo nebo stádo troubících slonů, rozdělila svět na ty, co ji milují a na ty, co ji nenávidí. Ruku na srdce, kdyby nebylo vuvuzel, o čem by potom vlastně novináři psali? Stejně tak nevím, co by si žurnalisté vymysleli, nebýt špatného výkonu uruguayských rozhodčích, kteří Angličanům neuznali jasný gól - to když krásně vypálil záložník Lampard. Jeho rána praštila do břevna a od něj se odrazila téměř metr za brankovou čáru. Míč zase vyskočil, znovu ťukl do horní tyčky a pak ho chytil německý brankář Neuer. Podobně se velmi dobře hodil médiím italský pomezní rozhodčí Stefano Ayroldi, který nepochopitelně přehlédl dvoumetrový ofsajd Tevéze, který tak pohodlně dal vedoucí gól Argentiny v zápase s Mexikem. Místní folklor i lidské chyby - to vše je neodmyslitelná součást života. Určitě má co do činění s hrou jako je fotbal.

Oslavy 900 let od první písemné zmínky o obci Lučice (18.6. – 20.6.)  – moje uznání patří pořadatelům, především panu Vladimíru Mrňákovi a panu Pavlu Hamplovi. Měl jsem možnost sledovat jejich organizátorskou práci od srpna loňského roku. Vůbec jsem jim nezáviděl. Z vlastní zkušenosti vím, že si s oslavami užili „dobré i zlé“. Když jsem odvážel na nádraží imitátora a baviče Václava Faltuse, tak mi v autě nadšeně povídal, jak se mu v Lučicích líbilo. Prý takový zájem se hned tak nevidí. A protože znám Václava již patnáct let, tak ani trochu nepochybuji, že to vycházelo z jeho srdce. 

60 let od popravy JUDr. Milady Horákové (27.6.) – nevědět o dr. Horákové by bylo srovnatelné se společenským analfabetismem. Jedná se nejen o oběť justiční vraždy během komunistických politických procesů50. letech minulého století za vykonstruované spiknutí a velezradu, ale tato vzdělaná neohrožená žena se stala novodobou českou hrdinkou a jednoznačným symbolem odporu proti totalitě vládnoucí komunistické strany. Svůj poslední dopis určený především rodině napsala v den popravy ve 2:30 ráno. Mimo jiné v něm stojí: „Je to zvláštní shoda okolností; když se měla narodit Jana, udělala jí místo na světě naše máma. Teď dělám tu výměnu životů zase já. … Jdu s hlavou vztyčenou – musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbude úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného život než boj.“ Kolikrát si říkám, abych i já uměl v životě dobře zabojovat…

A protože prožíváme léto, tak ještě pro pohlazení naší duše verše od Christiana Wagnera (1835 – 1918)

Tvé je všechno, vše a každá slast,
když se k tobě blíží jako tvé vlastní slunce,
každý den nesený světlem
se k tobě přibližujeme jako jeden z tvých vlastních dnů.

Tvé je všechno, všechna krása květin,
když předtím vykvetly z tebe,
všechna poupata růží,
když se v tobě samotném stala růžemi.

Tvé je všechno, co v údolích i kopcích
plné světla se v tobě zrcadlí.
Tvé je nebe i hvězdy,
když porozumíš jasu dálek.