Postřehy Pavla Seidla - červenec 2015

Nejcennější okamžiky v našem životě jsou ty, kdy jsme sami sebou. Všichni máme tendenci stále od sebe někam utíkat, někde se schovávat. Hledáme něco, co nás naplňuje. Může to být naše oblíbená činnost či společenské vztahy. A proč ne? Ale neměli bychom na tom být přímo závislí. Neradi mluvíme o svých neúspěších, nezdarech, pocitech selhání. Těžko snášíme vnitřní samotu. Přesto v té naší samotě a v našich slabostech můžeme po trpělivém hledání objevit něco nového, osvobozujícího či dokonce šťastného, co nám dodá odvahu do dalších dní.

Nejlepší svědectví – Svět stále hodnotí lidi podle toho, jak vypadají či jak mluví, jak jsou majetní, mocní či slavní. Kolik je v tomto hodnocení omylu. Nejlépe svědčím ani ne tak svými slovy, svým postem ve společnosti či slávou v médiích, ale prostotou a opravdovostí svého života. Svědčím svojí nevtíravostí, vnitřní svobodou, tichou radostí a životním optimismem.

Tajemství „Třinácté komnaty“ – Do našeho života patří události, které nás nějakým způsobem zásadně poznamenají. Může jít o vážnou nemoc, nějaké postižení, zjevné životní selhání či o rodinnou tragédii. Není správné se k ní nehlásit či ji ignorovat, ale není prospěšné tuto svoji „Třináctou komnatu“ často otevírat druhým a již rozhodně ne ji sdělovat v médiích. Je osvobozující ji přijmout jako jednu z mnohých událostí, které vstoupily do mého života. Vědět o ní, ale nevěnovat ji víc pozornosti než si zaslouží.

Lidské obavy – V poslední době se lidé (nejen) naší republiky obávají přílivu migrantů ze Sýrie či z afrických zemí, děsí je možnost atentátů z řad bojovníků Islámského státu, se strachem z nákazy sledují nebezpečí epidemií (například virového onemocnění SARS – syndrom náhlého selhání dýchání). Již málokdo se ale obává nehody či úmrtí, které denně hrozí na našich silnicích. Je pozoruhodné, že se obyvatelé naší modré planety vůbec nebojí selhání internetové sítě následkem erupčních bouří na Slunci. Přitom podle odborníků by právě celosvětové vyřazení internetové a počítačové sítě vrátilo lidskou civilizaci o desítky let nazpátek. Jak relativní jsou ty naše lidské obavy. Jak je důležité je ve svém nitru ovládat. Spisovatel D.Defoe jednoduše konstatuje: „Strach z nebezpečí je tisíckrát horší než nebezpečí samo.“ Člověk nesmí ztrácet naději, protože ztratit naději je totéž jako zemřít před vlastní smrtí.

Mám radost – Mám radost, když odemykám dveře starobylého chrámu a dýchne na mne posvátnost místa i jistota: Jsi tady, můj Pane!

  • Mám radost, když mohu na chvíli nahlédnout do některého lidského nitra a spatřit tam krásu srdce a čistotu úmyslů.
  • Mám radost, když jsem pro někoho potřebný i milý, a když v každodenním rytmu objevuji nejen potřebné, ale i milé lidi.
  • Mám radost, když mi druzí odpouští mé chyby a provinění, a když mohu i já s druhými začínat opět znovu a nově.
  • Miluji to každodenní dobrodružství s nebeským režisérem, který si mne vymyslel a povolal k životu.