Postřehy Pavla Seidla - srpen 2010

„Daruji tchyni, řve jak vuvuzela“ (6. července) – mohu vás uklidnit, že to není můj výrok, ale kdosi z diskutujících na webu k článku „Německo je v šoku, chobotnice předpověděla výhru fotbalistů Španělska“ vtipně zažertoval. Hned jsem si představil moderátorku Kláru Vytiskovou z hudebního magazínu Medúza s jejím typickým: „Tak to je hustý, co?“ Mimochodem nejslavnější živočich z akvária Mořský svět v Oberhausenu, chobotnice Paul, vždycky správně tipnul všechny vítěze utkání německého týmu na šampionátu v JAR, včetně vítězství Španělska nad Německem ve finále mistrovství. Vůbec se nedivím sázkařům, že by hlavonožce za jeho bezchybné tipy ze zlosti snědli.

Nehody a úmrtí na našich silnicích (7. července) – cituji jen jednu z mnoha zpráv s nepříjemným tématem: „České silnice mají za sebou tragický víkend prodloužený státními svátky. Od pátku 2. července do úterního večera zahynulo podle předběžných policejních statistik při nehodách 26 lidí.“ Často mne napadá, že se bojíme teroristů, pandemie, zhoubných nádorů, různých přírodních neštěstí, ale paradoxně se na silnicích chováme jako by se právě nám nemohlo nic stát. Podle dopravních expertů většina tragických neštěstí je z nepozornosti řidičů, kteří se plně nevěnují řízení svého vozidla. Nedávno se mi jeden řidič autobusu svěřil: „Nebudete mi to, pane faráři, ani věřit, já jsem bezvěrec, ale ty situace na silnici mne donucují, abych si buď pořádně zanadával, nebo se modlil.“

Pokrytectví v České televizi (22. července)  - česká tenistka Barbora Záhlavová-Strýcová v poslední době po všech stránkách zabodovala. Dostala se do finále pražského turnaje Prague open a tam během vypjatých okamžiků při rozhovoru s koučem použila sprosté a vulgární výrazy, které zachytil mikrofon připevněný na tričku jejího trenéra a současně i manžela. Tím značně pohoršila šéfa redakce sportu ČT Otakara Černého, komentátora Marka Svačinu a některé diváky. Pan Černý se nechal slyšet, že případný další zápas této dámy (rozuměj Barbory Záhlavové-Strýcové) Česká televize již vysílat nebude. V rámci nedělní relaxace jsem se díval na finále pražského turnaje Prague open a i slyšel nadávky Báry. Upřímně řečeno nadávala především sama sobě. Nejsem zastáncem vulgarismu, ale ruku na srdce, kolik našich předních politiků, herců, moderátorů a v neposlední řadě sportovců jiných odvětví mluví na veřejnosti a v médiích vulgárně a sprostě. Přitom však jim nikdo nevyhrožuje, že je již nebude vysílat. Za všechny uvádím sparťanského obránce Tomáše Řepku, který se nestydí plivat na protihráče a sprostě mu nadávat. Nemohu si pomoci, ale připadá mi, že v České televizi jsou ve vedení pokrytci. A nejen v televizi…

Zatčení Tomáše Pitra (28.července)  -  asi není třeba představovat podnikatele Tomáše Pitra. V roce 2006 byl pravomocně odsouzen na pět let za daňové delikty. Do věznice ale tehdy nenastoupil, jednoduše „vzal roha“a od června 2007 se skrýval v zahraničí.  Ve Švýcarsku tohoto uprchlého podnikatele nyní zatkli, jak to oznámila česká policie. Česká republika totiž na něj vydala mezinárodní zatykač. Podle šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Roberta Šlachty padla na pana Pitra klec. Má to však jeden, nikoliv háček, ale pořádný hák. Švýcarsko bude muset pana Pitra do naší země vydat. A to podle zkušeností z jiných podobných kauz, například pana Koženého na Bahamách nebo pana Krejčíře v JAR, patří spíše do kategorie snů a zbožných přání. Stále platí ono nepsané, ale životem ověřené pravidlo, že Finanční úřady a státní správa v České republice budou pečlivě hlídat, abyste právě vy své daně a pohledávky splatili přesně do koruny, jinak vás okamžitě a bez milosti povlečou k soudu, zatímco pány podnikatele s miliónovými „pohledávkami“ -jinými slovy zloděje - nechávají slunit se na Bahamách, v JAR či chodit po Alpách ve Švýcarsku.

I to, co je skryté, promlouvá – před časem mne kamarád arciděkan v Kutné Hoře pustil na střechu chrámu sv.Barbory. Bylo tam zrovna postavené lešení, takže jsem měl možnost si projít balustrádu střechy. Jedním slovem: úžasné. Tolik nádherných kamenných prvků (věžiček, fial, chrličů) jsem již dlouho neviděl. Pustil jsem se do řeči s jedním z restaurátorů. Trochu jsem si ho začal dobírat: „Jo, vy to máte dobré opravovat tyhle věci, když to zespodu pořádně nikdo nevidí a sem nahoru nikdo nemá přístup.“ Dotyčný řemeslník a umělec se lehce pousmál: „No, to se pletete, přichází nás pravidelně kontrolovat z Památkového ústavu a z Ministerstva kultury. Ale hlavně, pane faráři, vidí to ten nahoře, nebeskej šéf. A toho nejde jen tak oklamat. Takhle přece smýšleli středověcí stavitelé a umělci.“ Rád jsem mu dal za pravdu.

Palec nahoru – patří tentokrát vedení Města Chlumec nad Cidlinou za umožnění bezplatného parkování ve městě a za pravidelné i důsledné čištění chodníků. To se hned tak v jiných městech nevidí. Někteří moji známí, kteří jsou v Chlumci poprvé, mi hned po příjezdu hlásí: „Vyřiď na radnici, že jsou dobří! Všude je čisto, pěkně posečené trávníky a nikdo na nás nechce parkovné.“ Inu teď si jen přát, aby nám tato realita v Chlumci dlouho vydržela.